Kočičí útulky vedou boj s větrnými mlýny

Kočičí spolky to mají ve fungování oproti psím mnohem těžší. Nejsou dotovány městy jako psí zařízení - záchytné stanice. Ty jsou často vhodné pouze pro umístění psů a kočky jsou zde jen občasnými hosty, protože zde není dostatečné zázemí ani vyškolený personál na práci s kočkou.  Pro kočky, které se do prostředí dostanou a nejsou dostatečně odděleny od štěkajících psů, je pobyt v záchytném zařízení zkouška ohněm. 

Odchyty toulavých koček se kočičím spolkům většinou neproplácí. Přitom se jedná o regulérní  odchytovou službu městu nebo obci srovnatelnou s odchytem psů. Je k ní potřeba speciální vybavení, profesionální přístup a dovednosti. Otázkou je proč obce nestojí o řešení situace a přinejmenším nevyhledávají spolupráce s kočičími spolky. Podle průzkumu jednoho z útulků vyplynulo, že kdyby obec zaplatila zpětně za všechny odchyty, jenž byly na jejím území provedeny tímto útulkem, sebralo by to z celkového ročního rozpočtu obce pouze 0,02%. Pro útulky jsou to velké částky, pro obce pakatel. Úředníci si často neuvědomují, že pokud nezačnou toto zařazovat do svých rozpočtů, potencionální náklady na vyřešení situace koček na jejich území budou neúměrně stoupat  kvůli vzniku velkých kočičích kolonií. 

Navzdory faktu, že občanský zákoník obcím ukládá povinnost postarat se o jakékoliv toulavé zvíře na jejich katastrálním území, většina obcí toto u koček nepokrytě odmítá.

U toulavých a ne-čipovaných koček je špatně průkazný majitel. (Co když něčí je, proč bychom veterinu za něj platili?). Druhý problém je přemnožení. Koček je příliš mnoho. Řádné a pro kočky vhodné řešení vnímají obce jako naprosto zbytečnou "finanční újmu." Protože kočky svou ex se kočky prostě nemusí řešit. Nepotřebují veterinu, když jsou nemocné, je to jejich problém. Ne každá obec takto přistupuje, ale bohužel v našem kraji drtivá většina. Setkala jsem se ve své dočaskářské praxi s mnoha přístupy, které potvrzují, že kočky se přehlíží záměrně jako něco, co se nemusí nebo přesněji ani by nemělo zachraňovat v rámci "samoregulace počtu" - rozumějte úmrtí z důvodu nemocí, sražení, zastřelení, prokousnutí. 

Pro mnohé úředníky z radnic měst je kočka vůči lidem neškodná škodná, pro jejíž osud se není třeba znepokojovat. To potvrzuje ostatně i naše česká statistika:

• Kočka je nejčastěji srážený druh savce v ČR
• Pod koly aut zemře každý rok až 98 000 koček
• V roce 2018 myslivci zastřelili 11 449 koček
• Usmrcování koťat je od roku 2010 trestné, přesto se děje 

Když je toulání brané jako přirozenost

Sama jsem se při nahlášení kočky setkala s výsměchem, zlehčováním situace i negováním potřeby pomoci nebo jednoduše slovním odbytím sofistikovaného, ale i hrubého zrna.

• Kastrace v zimě neproplácíme, až na jaře... 
• Rozumějte: budeme ji kastrovat, až bude BŘEZÍ
• Máte kocoura? To je blbý, my jako město hradíme kastraci jen samic. Bohužel.
• Rozumějte: kocouři odtáhnou za samicemi z jiných měst, pokud mají stejnou politiku zvýhodňování samic, budou na vandru, dokud kvůli pudu nepadnou vyčerpáním nebo je nesrazí auto. Hurá. Regulace zadarmo.

• Proč řešíte ty kočky! Vždyť je tam nechte!  
• Rozumějte: postará se o ně příroda. Ta je spravedlivá, umřou ty nejslabší, přežijí nejsilnější, tedy ty které jdou lépe vidět na silnici.
• Jo a příště zavoláte PČR k holubovi, že jo?
• Rozumějte: co voláš kvůli blbé škodné? 
• A co jako máme my policisté dělat s tím, že je tam kočka? 
• Rozumějte: kočky jsou venku, s tím se smiř. My vyjíždíme k lidem.
• A poslední perla: Po odchytu koček v jedné obci zadarmo a z vlastní vůle... 
• Odvezte si je, my nemáme čas. Nic Vám neproplatíme.
• Rozumějte: sbalte si svý saky paky a nic po nás nechtějte!

Také se Vám to zdá jako vyčůranost? Bohužel se obávám, že je v tom mnohem více než jen to. Kočky prostě nejsou pochopeny a jsou tak neprodyšně obaleny do obvazů názorové stereotypizace, mýtů a zarytých přesvědčení o jejich postavení v životě člověka, že je jakákoliv snaha, která by znamenala čas, úsilí, proplacení nebo jen zvednutí telefonu na úřadě nebo PČR prostě odsouzena jako "ztráta času". Kočkařky jsou často pro smích. Ne nadarmo toto napětí vyúsťuje v návštěvy radnic s nalezenými koťaty v košíku, aby to úředníka "zvedlo ze židle" a na jejich péči z pokladny dal. Ovšem slyšela jsem, že úředníky tyto pokusy spíše pobouřily a k žádné  dlouhodobé spolupráci to nevedlo.

Kočka je vnímána jako ztráta času...  

Obce často kočky nejsou nuceny řešit, protože jejich bezprizorní pohyb nevyvolává všeobecné společenské pobouření ve srovnání s volně se pohybujícím psem. Nemají potřebu odebírat kočky z toho důvodu, že neohrožují člověka přímým útokem jako tomu může být u toulavého psa, který přeci jenom vzbuzuje u obyvatel obavy. U kočky je každému jedno, komu patří a proč se toulá, je to považováno za její přirozenost. Některé obce nejen bagatelizují, ale také absolutně popírají hodnotu života toulavé kočky. 

Kočka se dle leckterých úředníků toulá zcela dobrovolně, není třeba jí v tom bránit vs pes se toulá nedobrovolně, je třeba mu v tom bránit. 

U psa je toulání bráno jako věc k okamžitému zásahu. Situace u koček je pravý protipól angažovanosti. Města a obce řeší často až stížnosti obyvatel kvůli kumulaci koček na krmných místech, která je nežádoucí. Kočičí kolonie jsou vnímány jako špatná vizitka města. Některá města se přiklánějí k řešení ve formě rychlých kastračních akcí, o jejichž kvalitě provedení, průběhu a možnosti rekonvalescence koček se dá pochybovat. Šetří se, kde se dá i nedá. Nesouhlasím s tím, že kočkám stačí kastrace a ani to nevidím jako ultimátní řešení pro Kočku domácí, protože její status není jen o přemnoženosti, ale také o nedostatečné kvalitě života. Kastrace nebrání v šíření všech virových nákaz a infekčních onemocnění, nepomáhá proti hladu, a pouze mírně snižuje riziko sražení. Kočky potřebují daleko více než jen kastraci. Potřebují, jídlo, péči, léčby, monitoring a kvalitní prostředí pro život. Některé kočky z ulice kastrace nezvládnou, protože jsou ve velmi špatném výživovém stavu, nemocné anebo zraněné.

Kočičí spolky suplují města. Jedou nadoraz!

Statisticky je realita kočičích spolků taková, že z drtivé většiny vedou kočičí spolky vytížené a pracující ženy středního věku s vlastními rodinami a minimem volného času, který rozprostírají do péče o kočky po večerech, víkendech a svém volnu. Nemají možnost dovolených a nemohou marodit, protože jen málo lidí je schopných zastat celý kolos práce kolem koček, pokud ne rovnou nikdo. Nejsou jiné než ostatní. Ale liší se v tom, že se vzdaly vlastního volna a dalších druhů seberealizace, aby se staraly o nemocné a opuštěné kočky. Aby bojovaly s předsudky, které se velmi těžce chytají do dlaní a vyhazují z myšlení lidí zatvrzelých v prohlášeních typu:

"Kočka musí mít koťata! " "Kočka je škodná." "Kočka zabíjí toxoplasmosou lidi!"

Musí bojovat o sebemenší povšimnutí úřadů a dotace měst, musejí umět komunikovat, vystupovat. Nejlépe ovládat mluvené i psané slovo, být pojízdné kvůli dojezdům na veterinu a odchytům, mít odchytový kurz a armádu podporovatelů, aby vůbec kočky mohly dostat vše, co potřebují. Musí být ekonomicky zdatné, umět počítat a rozumět projevům chorob - mít v hlavě zapnutý čudlík na veterinární minimum. Musejí umět oslovovat sponzory, mluvit s veřejností, prezentovat, inzerovat, sdílet, fotit, mít u ucha telefon POMALU NONSTOP, umět uklízet do šuplíku, který se jmenuje "NEVNÍMÁM" vyděračské telefonáty typu:

"Vezměte tu kočku, nebo ji vyhodím." "Vezměte koťata, nebo je utopím."
"Kočka do dvou hodin musí z bytu."

Do šuplíku ale zašoupnout nejdou, protože i když se mysl snaží to vytěsnit, šuplík je už dávno rozvrzaný, přecpaný a nejde zavřít, takže útulkářkám nezbude nic jiného, než kauzy řešit. Je to psychicky náročná profese srovnatelná s profesí výkonného manažera, ovšem výkonného manažera bez platu, který často jede do půlnoci, přes noc, někdy každé dvě hodiny, když je třeba dokrmovat osiřelé mládě. Snoubí se zde povolání výkonného ředitele a otlučeného dělníka v jednom. Dělníka bolí záda, protože pořád tahá všelijaké zoo-nářadí - od přepravek, sklopců přes pytle granulí až po kočkolity a další podobně nadměrné náklady, při jejichž zvednutí hrozí minimálně pokles močového měchýře nebo kýla. 

Boj s větrnými mlýny - úřady, KVS, nezodpovědní majitelé

Když pak přijde akutní kauza, nejlépe o desítce koček týraných v bytě hromaditelky, musí útulek atakovat PČR, úřady a KVS, SVS. Čelit zvednutým obočím a často výsměšným výrazům úředníků, co to vlastně ta kočkobaba řeší, když dle vyjádření orgánů k prošetření způsobilých k žádnému týrání nedochází. Boj s větrnými mlýny u někoho později, u někoho dříve, přivěje koktejl emocí, ve kterém se střídá rozčarování, zlost, beznaděj a snad i špetka zadostiučinění a hrdosti z vykonané práce. Je to tak trochu narážení hlavou do zdi. 

Výsledkem je, že útulky někdy nejsou úplně milé a někdy prostě nemají sílu ten telefon zvednout, protože se bojí, co uslyší. Jejich početní kapacita koček je standardně celoročně přečerpaná, zásoba financí naopak vysychá jako Aralské jezero a zájemci o adopci se dají spočítat na prstech jedné ruky. 

Nemohu napsat, že takto funguje každý útulek, ale těch několik, o kterých vím, ano. Sama jsem zažila podobné jako sólo dočaskář. Kočičí útulky jsou umístěny kdesi na okraj zájmu měst a obcí. Nedostává se jim dostatečné finanční pomoci a podpory. Jediní, kdo suplují města jsou pak občané, kteří pomáhají s úhradou péče o kočky v útulku. Není to fér.

V tomto boji o přežití nejen koček, ale i samotných kočičích záchranných azylů, depozit a útulků tak pomůže i sebemenší nabídka pomoci od občanů, kterým osud koček není lhostejný.

Může se jednat o nabídku pomoci ve formě nových dočaskářů - dočasných pečovatelů o kočky z ulice, které se do útulků kvůli přeplněné kapacitě nevejdou. Více o dočasné péči se dočtete v článku zde.  Ve fungování  útulku pomáhají i virtuální rodiče, kteří si vyberou kočku na dálku, jenž kvůli svým specifickým potřebám zůstává v útulku na dožití. Dále představují velkou pomoc ti, kteří draží předměty v kočičích aukcích.  To, co ale umožňuje útulkům pomáhat dál, nabírat i těžké případy a jednoduše existovat jsou pravidelní dárci. Díky pravidelnosti finančních příspěvků se mohou útulky spolehnout, že každý měsíc budou mít fixně určitou částku a budou si moci dovolit příjem další kočky nebo budou mít na 100% na to či ono v rámci péče o kočky - třeba na pytel granulí.