Naše kočky

Damiánkova smečka

Damiánek

  Damíšek, Damiánek, Gaméš, Gamko, Damča, Damižón, Gaméšek          

*13.5.2015  adoptován ze Svobody zvířat, nalezen na ulici přímo v centru Plzně, sám, bez maminky ve věku cca 9 týdnů.

 kápitán smečky, největší ducálista, vášnivý dravec, Fionky nápadník, sopránista  

Jsem kocourek Damián a jsem hrdým majitelem těch úplně nejúžasnějších očiček, která nikoho nenechají chladným. Jejich barva je sytě kaštanová, takže vypadám skoro pořád jako animovaný. Jako ten prosebný kocourek v botách, co si drží klobouk v tlapičkách a poulí očička. Jsem chlapeček se vším všudy. Až k nám někdy zavítáte na návštěvu, první co uvidíte, bude moje maličkost. Přijdu Vás přivítat a možná si seženu i ten klobouk! Jsem úplně první kocourek, co vstoupil do mámina života a jsem na to pyšný. Umím dej pac, sedni a přiběhnout na zavolání. S pomocí to myslím smrtelně vážně. Vytvořil jsem spoustu hraček, ale mezi náma... Vedou ty s kozlíkem! Nyní si dávám od hand made práce pauzu a píšu o našem světě. Abyste se na něj mohli podívat přes kočičí kaleidoskop!

Floriánek

 Foí, Foínek, Foín

* 13. 8. 2015, příjem 5.9.2015, 3 týdny, 230g, Krajková, opuštěný vrh, jediný přeživší chlapeček ze šesti, vypipán na flaštičce s dudlíčkem

bráška Fionky přerostlé miminko, něžný obr, milující dobrák, 8kg živé lásky, Mr. Fuňez, saje kvůli ztrátě maminky, nejspravedlivější rozhodčí sporů, vodní živel, technický talent - vše rozmontuje, reprezentant nového druhu - Kočky lidské, 

Jmenuju se Floriánek, ale říkají mi Foí, protože místo vrnění funím. Funím však se vší vážností a zavřenýma očima! JSEM NESKUTEČNÝ POŽITKÁŘ, POKUD PŘIJDE NA LÁSKU A MAZLENÍ. Proto si ze mě moji lidé dělají legraci a říkají mi holčičko. Jsem holčičí a nestydím se za to! Mám růžové myšlenky a na rtech pihu jako Madam Pompadour. Jsem velký něžný obr. Jsem atlet, který však přestane soutěžit, kdo dřív přeběhne byt, když vidí, jak se ke němu sklání lidská ruka. To pak celý zjihnu a nic víc než člověk mě nezajímá. Jsem vodní živel. Vodu přesvědčuji, ať se nechá chytit! Zatím jsem ji nepřesvědčil, ale ona se poddá. Náš vztah s vodou je komplikovaný. Když jí je málo, baví mě a když jí je moc, děsí mě! Pokud si smluvíme rande s vodou ve vaně, tak se tam můžu hodiny a hodiny učekat, voda nepřijde! Řeknu Vám, voda je pěkně nespolehlivá! Maminka je oproti ní spolehlivá na 100%! Jako malý jsem neměl maminku, proto moji lidskou maminku beru jako kočičí. Je mezi námi silné pouto. Když jsem byl malý a bezbranný, maminka si přála, abych byl jednou velký a silný. To se jí splnilo. Mám skoro 10kg. To víte, jsem odkrmen ještě na tatře, i díky ní jsem takový obřík. Velmi maminku miluji. Když ji vidím, hned se rozfuním.

Fionka

zpěvanka Fionelinka, Fio, Fionka, Fionečka

*13.8.2015, Krajková, příjem 5.9.2015, 3 týdny, 280g, opuštěný vrh,jediná přeživší holčička ze šesti, vypiplaná na flaštičce s dudlíčkem

největší zpěvanka, hravá, mazlivá, fixovaná na člověka, u kterého hledá náruč a možnost se přisát na ruku, má obrovská kukadla, umí zpívat několik melodií, umí odpovídat na požádání konkrétní melodií 

Jmenuji se Fionka a jsem rozkošná princezna s bílou hvězdou na čele. Jsem původně jediná holčička. V té naší zoo jsem měla od mala problém s klukama. Pořád za mnou lezli a chtěli si hrát po klukovsku. No jo, nebudu lhát, nedivím se jim, jsem Miss Bikini, ale jinak nejsem žádná namyšlená Barbie. Mou vášní není móda. Pokastrační košilku jsem nesnášela. Mou vášní je HOROLEZECTVÍ, skok do dálky, běh na krátkou trať a akrobacie! V olympijských kategoriích fakt válím. Jsem sportovní kráska. Navíc mám talent od přírody na zpívání. Prý jsem maminčina ZPĚVANKA. Zpívám od rána do večera. Mám ráda maminku jen pro sebe. Naučila jsem se jí spát na hrudi. Když se na mě v noci podívá a pohladí mě, vždy mě to inspiruje a uvede v činnost. Tedy hned se hrnu s pacičkama k obličeji, s drápkama doširoka vytasenýma a už si masíruju sací materiál. Maminka mě vždycky jemně vezme, měkce pohladí a zašeptá mi: "Ach Fionko, proč jsi tak invazivní? A to je pro mě rajská hudba! Cítím, že jsem milovaná jsem pro ni speciální!

Maya

Maya, Májenka, Majka

*3.8.2016, Kynšperk, příjem 23.8. 2016, 3 týdny, 161g, extrémní podvýživa, střevní infekce, osiřelý vrh, jediná přeživší, vypiplána na kotěcím mléce

Nejhedvábnější víla, spirituální bytost se silnou duchovní energií,  hlubokou duší, sálá z ní moudrost - všemu rozumí

Říkají mi Maya, Májenka. Zůstala jsem z vrhu mých sourozenců jediná naživu. Maminka si mě už nechala, protože věděla, že jsem hrdinka, jejíž imunitní systém je křehký. Maminka mi pořád podbízí všechno dobré. Má "Maya pokladničku" plnou vitamínových pastiček a dobrůtek. Jsem nej-hedvábnější kočička a maminka říká, že mám hedvábnou i duši. Jsem něžná, jemňounká a společně s Nicolasem funguji jako terapeut ve smečce. Byla jsem hlavním průvodcem Emmy při jejím začlenění. Maminka mě musí v mé dobrosrdečnosti a soucitu hlídat, abych se prý dočista nerozdala. Jsem vášnivá, pokud přijde na hlazení a vrnění. To si vkládám hlavičku do dlaně, stáčím se a ukazuji bříško. Ani nevím, co dělat dřív, jak jsem tuze rovrkočená. Oproti ostatním na dudlíčku odkojeným jsem však díky své sensitivitě tak trochu "neviditelná". Neumím se k lidem protlačit, chodím pro pomazlení jako poslední v řadě, ačkoliv po něm neskonale v koutku duše toužím. Naštěstí to maminka ví. Proto si mě bere stranou a věnují se mi sólo. Máme společné úžasné rituály, které mě baví. Jsem bystrá. Umím vybrat ze škatulek tu, kde je pamlsek, aniž bych viděla jeho uložení. Rozluštím každý rébus pro kočičky.  Prý jsem byla zaslána shora jako někdo, kdo má důležité místo v naší rodině koček. A víte co? Je to pravda!

Sifu

Šifi, Šifka,Šífá, kojíboy, Šifíček, Marbulínek, Sněhuláček

* 23.8.2016, příjem 30.9. 2016, Cheb, plachý, vyděšený, masivně začervený, zablešený, 5 týdnů, váha 365g, nalezen na silnici, vypiplán

Chlapeček, který se chodí přisávat denně na tričko a v noci na pyžamo kvůli ztrátě maminky, mektající chlapeček, siamáček, kůzle, čičimodel, závisláček 

Jsem Sifu. Dali mi jméno hodné mistra meditací a Kung Fu a stejně mi říkají ŠIFI, no chápete to? Jsem maličký okatý čtvrtinový siamáček nalezený na silnici. Jsem hlučný a závislý na člověku přesně jak je vlastní tomuto plemenu. Ovšem na svou sestřičku Malenku v tomto ohledu nemám. Ona je super ultra mega upovídaný závisláček. Jsem objektivně vzato vedle Damiánka největší kocouří model ve smečce. Ale mezi námi, holky mě moc neberou. To takhle žužlat mikinu nebo tričko mamince, to je něco jiného! Jsem vášnivý savec. Saju i 5x denně, pokud je maminka doma. Když ne, saju na hrudi dědy. Akorát jeho svetry nejsou ono. Nemají tu měkkou strukturu tkaniny, ke které se přisávám nejraději. Už jsem mu říkal, ať je nenosí, že mi nechutnají. A hádejte co? Furt je nosí! S maminkou mám naše sací chvilky moc rád. Stačí mi jen pomazlení a už bych sál. Prý je to tím, že jsem ztratil maminku, když jsem ještě potřeboval cecíček a pocit bezpečí. Jsem budulínek, ale taky rarášek. Vedle sání, miluji zlobit svou sestru Malenku a zpěvanku Fionku. Jinak jsem opravdu, tlapku na srdce, dočista ANDÍLEK...  Jen s docela majinkatýma jůžkama! 

Karkulka

Kajky, Kajkujka, Kajku, Kajkuky

*23.8.2016, příjem 30.9.2016, Cheb, plachá, vyděšená, masivně začervená, zablešená, příjmová váha 380g, věk 5 týdnů, nalezena na silnici, vypiplána

Nádherná holčička s neuvěřitelnými hlasivkami, maxi potřebou mazlení, roztomilost sama, ztělesněná fotogeničnost, naše ESMERALDA 

Jsem Kajky. Vlastně Karkulka, ale nikdo mi jinak neřekne, než rozněžněle Kajky nebo Kajkujka. A mně se to taaak líbí. Jsem holčička, která umí řvát jako lev. Když chci mazlit, ví o tom všichni ve všech patrech. Stojím na okraji stolu a svolávám neúprosným mňoukáním, aby si ke mně někdo přišel. Dám všem kočkám radu. Dělejte to taky tak. Fakt to ZABÍRÁ! Jsem nejokatější holčička s neuvěřitelné kulatýma a nádhernýma očima. Jsem fixovaná na svou lidskou maminku, protože o svou jsem přišla. Lidská ruka je pro mě záruka bezpečí. Jsem nezávislá, sebevědomá, hravá kočička, která miluje hlazení, česání, ale pozor nenoste mě v náručí! To prosím ne! Nosím titul Miss Uslintaná Princezna. V noci mamince totiž slintám pod peřinou. Máme společný rituál před spaním, kdy si mě zavolá, já přiběhnu, sednu si na břicho a ona mi z peřiny udělá svatozář.  To se celá rozvrním a začnou mi téct sliny jako vodopád, chytáme je společně do noční košilky. To víte, láska prochází žaludkem. Každý, kdo ji zažil, mi dá za pravdu. 

Malenka

Malenka, Malenečka

*23.8. 2016, příjem 30.9.2016, Cheb, plachá, masivně začervená, zablešená, váha 350g, věk 5 týdnů, nalezena na silnici, vypiplána

upovídané miminko, klíšťátko fixované jen na jednoho člověka, 100% oddaná a důvěřující, něžná a nevinná duše s mateřskou a holčičí energií, milující výšky, nošení na ramenou 

Ajojky, jsem Malenka, protože jsem prostě malinká. Vlastně hned po Lily ta nejmenší. V naší smečce jsem nejvíce mateřskou kočičkou. Starám se o všechny kolem, než je všechny obejdu a omyji, dá to zabrat. Jsem laskavá ke všem bez rozdílu. Maminka říká, že mám nádhernou nevinnou a čistou duši. Mám vlastní rodinu, syna Juráška a Samuela, jeho tatínka. Jeden druhého si navzájem hlídáme. Tedy ale mezi námi, oni dva projevy náklonnosti často přehánějí, všude by mě doprovázeli, nedají mi chvilku klidu. Na vše chtějí ode mě povolení a se vším se ke mně chodí radit. Maminka říká, že jsem pro ně prostě CELÝ SVĚT. Když už mám splněno a všichni jsou hezky omytí a opusinkovaní, jdu doplnit síly k mamince. Plamínkuju! Namísto vrnění mám své vlastní originální předení podobající se praskání dřeva v krbu. Uvelebím se na zádech člověka, nehnu se ze zad, dokud mě nesloží. Když moji lidé odchází z bytu, čekám na jejich návrat jako pejsek, vždy jim rovnou při příchodu vynadám, kde se tak dlouho toulali a hupsnu jim na ramena. Jsem největší klíšťátko mojí maminky. Je mezi námi neskutečně silné spojení. Když jsem rodila, maminku jsem si držela pacinkama u sebe, nikam jsem ji nepustila! Milujeme se neskonale a bezpodmínečně. Svou povahou a citlivostí jsem ve smečce tak trochu VIP. Jsem hrdá představitelka Kočky Lidské...

Emma

Ejmy, Emička

* březen 2016, příjem 27.9.2016, Nejdek, věk cca 6-7 měsíců, podvýživa, vystrašená, podlomená psychika, z kauzy týraných koček

vášnivá kadeřnice, společenská, každého člověka miluje bez rozdílu, jediná, jenž se hrne návštěvě do klína, soudkyně Judy, packa za rohem, vděčná, oddaná, miluje chování a skoky za krk, výborný lovec vábniček, vždy připravená fotomodelka

Jsem Emmička. Jsem malinký upírek s předkusem! Čouhají mi tesáky. Jsem jimi pověstně roztomilá, zvlášť když mi z nich odkapávají slinky, jak slintám samým blahem při mazlení. Jsem holčička milující LIDI. Jsem ten typ, co vás přijde přivítat a už se od vás nehne. S přízní ke kočičkám je to trochu horší. Jsem původně týraná kočička z jedné otřesné kauzy. Paní nás zavírala do klecí a krabic. Bylo nás v garsonce více než 15 nekastrátů namačkaných těsně u sebe, trápících se mezi sebou, bojujících o každý metr prostoru a zbytky potravy. Abych v deprivované smečce přežila, naučila jsem se instinktivní obranné mechanismy, které aplikuji i na svou novou kočičí rodinu. Dlouho se mnou dlouho pracovali, abych své strachy opustila. Dělám v tom velké pokroky. Navzdory týrání ze strany člověka, jsem si našla cestu k lidem. Věřím každému bez rozdílu, ovšem má nedůvěra vůči kočkám se napravuje těžce. Tenkrát jsme žili v garsonce utrápení a vyděšení, měli jsme v sobě zakódovaná bojové hesla  "Kdo z koho a každý sám za sebe." Díky tomu jsme přežívali každou minutu našich životů. Je těžké tuhle zkušenost vymazat z paměti. Každého hned srovnám, preventivně, co kdyby náhodou. Profackovávání kolemjdoucích je můj denní chleba. Ale nenechte se mýlit, nejsem zlá, jsem spravedlivá! Dám každému STEJNĚ! Mám ráda svůj osobní prostor. Pouštím do něj  jen LIDI.

Nicolas

Niky Tyky, Nikýsek, Nikča, Nikolásek, Nikyč, Mikulášek

* 30.4.2017, Chodov, příjem 26.5.2017, váha 245g, věk 4 týdny, podvýživený, zablešený, zánět očí, vyhrabán z odpadků z podsklepení

mazlítko, tulítko, přátelský pejsek, neviňátko, věčně při chuti, naprosto odevzdaný trělivý tvor s velkou zásobou bezpodmínečné  lásky, kterou vás povalí, TERAPEUT pro kočky i lidi

Jsem Niky Tyky... Jsem prý neskutečné neviňátko. Ale pšt, umím i zlobit. Třeba Mártyho rád proženu bytem, i když je třikrát větší než já. Ničeho a nikoho se nebojím. Do každého vztahu se řítím po hlavě s nejlepšími úmysly. Odmala jsem lepidýlko. Přilepím se ke každému, ať je to člověk nebo kočka a ihned jsme "best friends." Maminka říká, že jsem nejlepším přítelem pro kočky i lidi. Prý to ví o mně už od dětství, kdy jsem se staral o Lucínka, kočičí miminko, co odešlo bohužel do nebe. Dělal jsem mu brášku do poslední chvíle. Maminka říká, že ji překvapuji a dojímám. Je mě všude plno. Jsem nekonfliktní, společenský, komunikativní pacifista s extrovertní povahou, která stmelí prakticky cokoliv. Jsem TERAPEUT. Pomohl jsem začlenit do smečky Mártyho a Emmu. Trpím syndromem hladového dítěte. Kromě hraní, dovádění, lovu a mazlení mě zajímá především jídlo na talířku. Jsem odhodlán slupnout KDYKOLIV, COKOLIV, KOMUKOLIV. Mám nutkavý "pocit hladu". Maminka neměla dost mléčka. Trpěl jsem od porodu podvýživou. Už mi ten pocit ohrožení zůstal. Často mlčky sedím na okraji stolu a očičkama loudím dobrůtku. Někdy si lidi přitáhnu packou a s výrazem štěněte baseta je žádám o kousek masa, tvarohu, nebo žloutku. Ale prý se to lepší. Taky těch talířků přibývá, tak to bude asi tím...

Samuel

Samík, Samíček, Samlé, sameťáček

*30.4.2017 Chodov,  příjem 27.5.2017, váha 247g, věk 4 týdny, podvýživa, zablešený, zánět očí,  vyhrabán z odpadků z podsklepení

Nejpohodovější, nejveselejší, nejusměvavější, nejflexibilnější a nejflegmatičtější tuťík, holčičí, něžný v projevech, přitulený, uvrněný pacifista s věčně odhaleným bříškem, totální sameťáček

Jsem Samíček. Jsem ten nejhodnější, nejflegmatičtější a nejpohodovější kocourek pod Sluncem. Jsem prý samo sluníčko. Barvou i povahou. Jsem spolehlivý jako hodinky. Když jde maminka spát, hned se jí choulím u hlavy. Jsem takové tlačidýlko - lepidýlko. Pořád se tlačím a tisknu tělem k lidem i kočičkám. Mám sourozence Nicolase a Lily, jsme všichni zachránění z podsklepení. Já jsem byl největší z vrhu a byl jsem ve všem vepředu. Ovšem nikdy jsem toho nezneužil. Nakonec mě Nicolas  přerostl, dokáže mě pěkně prohnat bytem. Je na mě hrrr. Já si hraji hezky distingovaně. Jsem dokonalý gentleman, pacifista, kocouří básník a něžná duše. Zamiloval jsem se tu ještě jako koťátko v dočasné péči do Malenky. Nedopatřením se stalo, že jsme si pořídili spolu syna Juráška. Je to to nejlepší, co nás potkalo. Jsme mimořádně milující a harmonická rodina. Držíme spolu. Jurášek je naše opusinkovávané a střežené miminko a já se přiznám, že já jsem hned po něm Malenčino druhé mimi. Jsem do Malenky až po uši zamilovaný a navždy to tak bude. Všude jí doprovázím.  Můžu na ní oči nechat. Jsem neuvěřitelně jemňounké tulítko. Mým specifickým fyzickým rysem jsou krásné tmavé pigmenty na vnitřním okraji rtů. Jsem prý k sežrání!

Lily

Lilinka, Lilianka, Lilíšek, Lily, Lelé

*30.4.2017, Chodov, příjem 27.5.2017, 140g, extrémní podvýživa, extrémně slabá, zánět střev, zánět očí, věk 4 týdny, vyhrabána z odpadků z podsklepení

Submisivní nejmenší holčička, koťátko i v dospělosti, má syndrom hladového dítěte, SKUTEČNÝ hrdina, bojovnice za život, mimořádně obletovaná všemi ve smečce, milovaná, drobounká, bojácná vůči neznámým věcem, miluje řád a rutinu

Jsem Lily. Vlastně Lilianna. Ale pro všechny jsem Lily. Jsem úplně ta nejmenší kočička ve smečce. Hlavičku mám maličkou jako koťátko. Maminka říká, že jsem jednou zesnula v dlaních,  dech a tep nebyl znatelný. Byly to okamžiky hrůzy pro všechny okolo. Bojovala jsem. Prý mě zahřívali, dělali mi masáž srdce a po kapkách zavlažovali ústa, než jsem se začala probírat. Nechám si to často vyprávět. Cítím hřejivý pocit na duši, že tu s nimi JSEM. Říkají mi hrdinka. Považte, že si mysleli, že je už pozdě a málem to vzdali. Prý jsem byla hadrová. Nyní mám nohy samý sval. Vyzařuji energii kočičího miminka. Všichni si mě předchází. Brášci jsou moji tatínci. Jsem všemi milovaná a obletovaná. Moje hlavička je druhými omývaná ze všech kočiček nejčastěji. Mám syndrom hladového dítěte ještě větší než můj bráška Nicolas, takže moji maminku budím každou noc. Když trefím pacičkou oko, vím, že se zvedne a už tu baštu dostanu! Ne, že by mističky nebyly plné, ale souží mě fakt, že nejsou plně plné. Maminka přiloží, lačně hltám. Pak jsem KONEČNĚ klidná. Maminka říká, že život se mnou je těžký a krásný zároveň. Na nočním stolku si nechává misku a kapsičku jako naší tajnou noční KPZetku! 

Jurášek

Malej, úplně ten nejmenší, Jurda, Jurášek

*30.12.2017 domácím porodem Malenky, porodní váha 114g

šťastlivé miminko, ztělesnění kočičí spokojenosti, zdravého sebevědomí, hravosti a zvídavosti, skutečná šelma s andělskou tváří, zavisláček na mamince, batolátko duší, postavou kus atleta

Jsem Jurášek. Ale nikdo mi neřekne jinak než Malej. Volají na mě: Kde je malej, úplně ten nejmenší? Prý je to kvůli tomu, že jsem u nás nejmladší. Nejmenší ale rozhodně nejsem! Přerostl jsem oba rodiče. Pyšním se postavou atleta! Je mi rok a půl. Jsem hravý, miluju vábničky a lasery. Vzhledem k mimořádnému sportovnímu nadání mých rodičů, jsem předurčem k velkým sportovním výkonům. Maminka je akrobatka, tatínek sprinter! No a já prý HOTOVÝ PĚTIBOJAŘ! Mám největší výdrž, rychlost a obratnost. Jsem kojený téměř do pěti měsíců, tak je to znát! Jsem milovaný lidmi, spokojený a šťastný na tomto světě! Nic mi nechybí! Mám milující kočičí rodiče a plno strejdů a tetiček, kteří mě přijali. Maminka říká, že je málo "obyčejných" koček domácích, co budou žít vedle svých rodičů v bezpečném prostředí po celý život, aniž by jim někdo o život usiloval. Při našich chvilkách mi šeptá, že jsem jediný z naší smečky, který má toto privilegium. Ostatní totiž přišli o rodiče ještě jako miminka. To vždy kulím očka a nechápu, jak je to možné? Vy víte, kam se maminky ostatních poztrácely? Můžete jim je vrátit prosím?  Protože já si neumím si život bez maminky představit!  Pořád za tou mojí chodím, tlačím jí hlavu pod líčka. Něžně mě omývá a pak zamňouká: "Tak běž můj maličký!" Poskočím radostí jako klokánek a samým blahem vrním. MŮJ ŽIVOT JE RÁJ... 

Márty

Kouzelník Márty, Martinéz, Mártyč

*3.5.2017 Karlovy Vary, příjem 1.9.2017, plachý, svrab, věk 4,5 měsíce, odebrán od silnice

přerostlé miminko, společenský kocourek milující kočky, buldozér, ducálista, závisláček, vrkající holoubek, španělská krev, občas nepředvídatelný v reakcích kvůli traumatické zkušenosti s lidmi

Jsem Márty, původně plašan s traumatickou zkušeností s lidmi. Jsem z vrhu tří miminek od silnice. Mám sestru Julinku a brášku Miška, který je u adoptivního rodiče. Dlouho mě s Juli mazlili v bytovém prostředí v rámci dočasné péče ve vidině toho, že najdu jako vymazlený nebo aspoň částečně socializovaný domov. Byl jsem tvrdý oříšek. Bráška Miško už se dávno mazlil a Juli se taky přestávala bát. Já jsem si dal pamlsek z ruky a pak jsem ji preventivně seknul. Nakonec jsem si dal říct a začal dočaskové mamince věřit. V mých devíti měsících se na mě usmálo štěstí a dostal jsem se do nového domova se sestrou Julinkou. Ovšem zde jsme skočili v důvěře k člověku téměř na začátek. Byla to pro nás příliš velká změna. Vzala nás zpět a dobře udělala. Ukázalo se totiž, že v rámci práce s budováním důvěry k cizím lidem jsme na počátku cesty. Velmi jsme naši dočaskovou maminku potřebovali jako osobní průvodkyni světem lidí. Pomohla i její uvrněná smečka neustále se tulících koček. Ve smečce jsem se seznámili s obrem Floiránkem, stal se pro nás doslova kočičím guruem. Dnes je ze mě hned po Floriánkovi druhý největší kocour rodiny. Dnes jsem vášnivě mazlivý a uvrkaný kocourek. Každého svou hlavou přetlačím a vrhám se střemhlav do dlaní člověka. Jak už to prý bývá u původně velkých plašanů, jsem prostě k neumazlení! 

Juli

víla Julinka, Žuli, Amálka, Juli

*  3.5.2017 Karlovy Vary, příjem 1.9.2017, plachý, svrab, věk 4,5 měsíce, odebrána od silnice

víla s jemnou a křehkou duší, výborná akrobatka, předčasně vyspělé koťátko vlivem osudu, původně velký plašánek, uvrkaná holubička s nádhernýma očima a jemňounkým kukučem, maminka pro své bratry

Říkají mi Juli (ŽULI), původně jsme byla Amálka a s Mártym jsme dlouho hledali domov. Nakonec jsem se z první adopce s Mártym vrátila. I když mě tam milovali a snažili se mě rozveselit hrou, bylo to pro mě jakožto původního plašánka příliš velké sousto. Po návratu zpět do dočasné péče jsem musela být vymazlována od začátku. Pomohlo mi mrouskání, kdy jsem vzala za vděk lidskou ruku a mazlení. Dlouho jsem se po vypuštění z karanténního pokoje schovávala a dočasková maminka mi proto věnovala speciální péči. Naše společné rituály, kdy jsem se nechala pohladit za úplatek dobrůtkou nebo hrou s vábničkou si pamatuji dodnes. Nejvíce mi pomohly ostatní kočky. Zejména Floriánek, u  kterého dodnes hledám pocit bezpečí. Jsem do něj bezhlavě zamilovaná. Když jsem vedle něj, může mě člověk hladit, houpat, chovat a česat. Už to zvládám čím dál častěji i bez něj. Floriánek je moje skála, hrdina, ochránce, LÁSKA. Prý tvoříme ten nejzamilovanější pár, jaký kdy v kočičím světě byl. Jsem povahou něžná víla. S očima uhrančivýma a žlutýma, vypadám jako Egyptská kočka. Jsem zcela nekonfliktní, vděčné, skromné a submisivní stvoření s velmi specifickou hnědo černou mourovatou kresbou. Dokáži vrkat jako holoubek. Mám skryté a neobjevené talenty, které budu ráda rozvíjet. Kvůli své částečné plachosti jsem neprůbojná. Potřebuji své specifické rituály s člověkem a hodně času trávených v klidu a v lásce. Zatím jsem v prozatímní dočasné péči, kde se mi snaží pomoci na cestě k naprosté důvěře k lidem a budování sebevědomí.

Dominik

 Dominiček, Domíšek, Domiš

* 30.8. 2018, příjem 27.9.2018, Stružná, váha 240g, věk 4 týdny, extrémně podvýživený, střevní infekce, masivně začervený

tulítko, slalomář, mazlítko, přítel, miminko, siamáček, požitkář, špagetka, společenský, komunikativní, skokan do náruče, důvěřivý, nevinný, mimořádně tulivý, fixovaný na člověka a projevy lásky

Mňouky, jsem Dominik. Jsem oddané miminečko! Poslední "odkojeneček" na dudlíčku. Našli mě ve stáji se sestrou Darinkou a Dorotkou. Měli jsme kolem 200g. Kočičí maminka nás opustila, byla podvýživená a nemocná, neměla mléčko. Byli jsme kostry potažené kůží, bojující o přežití s masivním začervením a  přechodem na pevnou stravu. Vypadalo to s námi všelijak. Ze mně roste dlouhán s neuvěřitelně dlouhým ocasem a s tváří siamského lamače kočičích (a ZEJMÉNA lidských) srdcí. Pořád dělám uvrněnou šálu za krkem a skáči do náruče doslova žabími skoky, odkud se šplhám až na svou cílovou destinaci - tedy na hlavu. Na ní čechrám vlasy, aby nebyly zplihlé a fixuji je slinami. Umím vykouzlit extravagantní účesy a když jsem s nimi patřičně spokojen, unaveně si sednu zadníma na rameno, pacinky si opřu o kadeřnické dílo a libě na něj položím svou hlavu! V tomto hnízdě vrním až do usnutí a ještě dlouuuho po něm. Jsem kouzelný tvoreček s tunou lásky, kterou vás totálně povalím. Také umím prosit. Na zadních jako pejsek. Když prosím, musíte mu tu pusinku prostě dát. Zatím jsem nenašel vhodný domov. A když nebude, budu posledním, který se přidá do smečky. Na lidech jsem citově závislý, proto se nehodím do ledajakého domova. Nemám žádné obranné mechanismy a počítám s tím, že každý člověk je laskavý.

Oliverkova smečka


Oliver

Olie, Kulička, Tygřík, Olínek, Oloušek

* podzim 2015

Co napsat k Olínkovi. Živel, koule energie, miláček mého manžela. Olíe se nebojí. Nikoho. Ničeho. V pohodě atakuje běžící vysavač, nutí ke hrám kohokoli v okolí a každého příchozího okamžitě miluje a mazlí. Jeho láska k lidem je neuvěřitelná, přestože jako několika měsíční miminko prožil trauma a zranění a nebýt jeho osobní andělky Janičky, která ho zachránila..., už by nebyl mezi  námi. Je to láska na první pohled a štěstí neutuchající!


Bella

Bellinka, Princezna, Holčička

* 2012 

Takhle jednou brzy odpoledne 23. března 2017 nám přivezla Lucinka další malinkatou černou kuličku štěstí cca čtyřletou.

Tedy rok po Oliverkovi se konečně podařilo Janičce a Lucce odchytit Oliverkovo maminku Bellinku. Bohužel stihla ještě odchovat další koťátka. Bellinka je (no rozhodně byla) extrémně plachá a vystrašená holčička. Dlouho trvalo, než se zařadila do smečky, ale Olinek mamince pomohl a dneska už je to sebevědomá dáma, která si umí i mňouknout, že chce pohladit. Srst se nám zlepšila, holčička přibrala a socializujeme co to dá, takže si hrajeme a spíme všichni v posteli!

Tomcat

Tomí, Tomínek, Brouček, Tygřík

*červen 2006

Tomcat je krásný obrovský mohutný (na streetcat) kocourek, kterého nám u domu porodila toulavá venkovní kočička spolu s jeho sestřičkou Perrynkou v červnu 2006. Vzali jsme je domů i s maminkou, která se o svá koťátka nějakou chvíli starala, ale jednoho dne už bohužel nepřišla. Naštěstí je stihla odchovat. Miminka nám zůstala. Tomíno je miláček celé rodiny, miluje svoje otroky, ale má rád i klid a pohodu. Svůj rituál drbání bříška strikně vyžaduje hlasitým nadáváním po deváté večer a říká mi tím jasně: "Koukej už jít do tý postele, jak dlouho budu čekat?"

Perrynka

Perča, Mazlinka, Zlobilka, Opička

*červen 2006 

Perrynka je na rozdíl od brášky drobounká a malinká, přesto divoška. Tomíno jí asi nenechal moc místa u maminky v bříšku! Perrynka miluje sezení na klíně, kam se usadí hned, jakmile má příležitost a neopustí náruč, dokud nemusí. Je to moc hodná holčička, ale vzhledem k věku, už má ráda klid.

Chloé

            Berrynka, Chloinka, Miminečko, Sluníčko, Tornádo Lou 

a paní Bugíšková (na počest kocourka Bugíška, kterému je moc podobná)

* září 2019

Máme miminkooooo <3 Nejkrásnější na světě. Nějak se stalo, že při pomoci venkovním kočičkám, se objevila fotky Berrynky - Chloinky a můj manžel se zamiloval (opět :D ) . Zachránkyně Terezka nám svěřila tenhle malý poklad. Pytel plný energie a radosti. Chloé přinesla do naší smečky nový svěží vítr , Oliver získal sestřičku, parťačku pro svoje dovádění . Kupodivu i 14ti letému Tomínovi se vrátila energie a s Chloinkou dovádí. No kdo by jí odolal, že ? Perrynka o ní pečuje jako o své miminko a Bella s ní dovádí jako se svým miminkem. Takže moje obavy, že Chloé nezapadne se ukázaly jako liché. 

Chloinka roste jako z vody a my jsme rádi, že jí máme. Děkujeme Terezko a Lucinko !!!!