Není kočka jako kočka

aneb neexistují dvě stejné kočky...

 Kočce stačí jen lovit myši!

Poradí si sama!

Tato tvrzení vystihují ukázkový nezájem či ledabylost s jakou přistupujeme jako společnost ke kočkám. Nerozumíme jim. Původní užitek lovkyň hlodavců pro mnohé ztratily. Nikdo jim nenahlíží do duše, nikdo se nepídí po tom, jak je hluboká, co potřebuje, zda nestrádá. Nikdo se nezajímá,  jak nese máma kočka odtržení mláďat, které se již nikdy nevrátí, protože je člověk utopí v kýblu ledové vody. Tento přístup vystihují také věty: 

"Vždyť je to jen kočka" nebo "Kočka jako kočka. Jedna jako druhá!"

Lidé venkovním kočkám nerozumí. Nečtou jejich povahy, protože jim jsou jedno. Pravdou je, že tvrzení kočka jako kočka je jako říct člověk jako člověk. Každá kočka je jedinečný tvor se svou specifickou povahou, návyky a úrovní plachosti/mazlivosti. Každá je unikát a vlastní originál. Každá je úplně jiná. 

Má jinou intonaci mňoukání, jiný tón hlasu, má jiné chutě i požadavky na péči. Například česání nebo stříhání drápků či manipulace může být absolutní pohroma i luxusní relaxace a také všechny stupně mezi tím. Ne všechny kočičky vrní, některé spíše předou jako když praská dřevo v krbu, jiné vrkají ve vysokých tóninách jako holoubci, jiné zase předou hluboce a hlučně jako motor traktůrku. Předou dlouze i poté, co je přestaneme hladit. Upředou se ke spánku. Na rozdíl od kočiček, které přestanou příst v momentě, kdy přestane ruka hladit a pak si ji pacičkou zase přitáhnou, aby se vzápětí znovu rozpředly. Ojediněle kočičky ducají do člověka, nebo ho jemně uždibují z vášně. Vášniví ducálisti jsou v menšině!  Proto, pokud takového máte, užívejte si to! Je to krásné gesto lásky a důvěry. 

Je tolik projevů kočičí lásky i odtažitosti, tolik způsobů her a tolik různých strategií žití s člověkem a druhů nejoblíbenějších míst v prostoru, který obývá člověk a jeho kočka, přesně tolik, jako je koček. Každá je jiná. Liší se různými nuancemi v reakcích na mazlení. Když je ho příliš, některé plácnou párkrát prudce ocasem do země a odejdou, jiné dokonce napadnou nejbližší kočku, což je strategie okamžitého vybití energie. Tuto strategii mohou volit dominantní nebo naopak velmi submisivní kočky, které mazlením získají kuráž. Jiné hryznou do ruky. Zvláště kategorie uměle odkrmených kotěcích miminek, tedy kočkopejsků, leckdy přestimulovat ani nejde, protože pořád chtějí být u své lidské maminky. Takové lze často těžko odlepit, jsou jako klíšťátka, protože lidská maminka je pro ně nejdůležitější bytostí na světě.

Některé kočky přešlapují, jiné (ačkoliv jsou v menšině) v dospělosti nikdy! Některé milují vyvalit se na bříško a drbej mě, jiné si bříško navždy chrání jako zakázanou zónu. Říkají: Tady ne! Tady jsem zranitelná a natolik Ti nevěřím! Je třeba to respektovat, protože nátlakem kočku zradíme a naopak ji odeženeme od sebe. Kočičí bříško je nezranitelnější část kočičího těla. Kočka je naučena břicho chránit před predátory, proto když ho vaše kočička na vás vyvalí a užívá si dotek na bříšku, jedná se o vůbec nejvyšší vyjádření důvěry. 

Pokud člověk touží po mazlivé kočce, musí se ptát na povahu konkrétní kočičky chovatele nebo útulku. Zkušený útulkář i chovatel by měl mít každou kočičku stran povahy dobře načtenou. Pokud to tak není, riskujete, že domů přijde kočička, která bude prostě jiná, než jakou jste si vysnili. 

Za svůj život dočaskářky jsem poznala úplně divoké kočky, které vedle člověka trpí a nemohou být s člověkem. I to je třeba respektovat. Taková kočička seká, syčí nebo jen mlčky rezignuje na život, což se projeví naprostým nezájmem o jídlo, vodu a kálením pod sebe. Je duševně zlomená a my bychom nikdy neměli nutit takovou kočku, aby žila v zajetí. Proto pokud to její zdrav. stav umožnuje, měli bychom ji vrátit do původní lokality. Je důležité vědět v případě adopce sourozenců nebo kočičí rodiny, jaké panují mezi členy vztahy, kdo je spíše dominantní, kdo je submisivní. Už u koťátek to lze vypozorovat, i když osobnost kotěte se buduje nejvíce od 6.týdne do 6. měsíce. Submisivní koťátka bývají při hře často povaleni na záda a brání se pacičkami zdviženými, bříškem nahoru. Nechávají ostatní najíst jako první a vyčkávají v ústranní, než se ostatní najedí, nebo jsou odstrčeni. Taková koťátka kvetou při mateřských kočkách pečovatelkách, která je vedou, pečují o ně a nikdy je neohrozí svou dominancí. 

Vybavení a uspořádání bytu je také pro každou kočku více nebo méně vyhovující. S přesunem malých drobností, škrabadel a her můžeme udělat velkou radost kočičce nebo kočičkám, které/kterým původní umístění nevyhovovalo.

 Skryté talenty koček je třeba rozvíjet

Každá kočka potřebuje, aby jí její člověk naslouchal. Všímal si a vnímal, co jí dělá dobře a co ne, co miluje a co jí baví. Každá má jiná oblíbená místa na spaní, jiné oblíbené činnosti a jiné projevy. Některé kočky jsou keřové typy, milují být při zemi. Jiné jsou tzv. "stromové", tedy milují výšky.

 Poznala jsem kočky, které by vynalézavostí předčily i člověka. Například na umělém mléce vypiplaný Floriánek je rozený montér! Demonutje každé pítko s precizní pečlivostí vyskládá ve dvou minutách všechny díly vedle sebe na podlahu. Malenka je zámečnice! Otevře každý šuplík a každé dveře skříně, pak se do jejích útrob ukryje a nechává nás ve hře na schovávanou s jedinou indicií jemného zamňoukání kdesi z útrob bytu. Dominiček je vášnivý fotbalista, kope svou oblíbenou kuličku rovnou do brány - tedy do botníku -  kde jí pak mezi botami energicky a s vítězným pokřikem loví. Fionka je opěrní pěvkyně, zpívá své operní árie na skříni a láká obecenstvo na její umělecký výstup otíráním líček o roh skříně a koulením očima. Nicolas je lovec. Uloví vše, co má křídla. Je menší než všichni ostatní, ale když přijde na lov, vrčí jako vlk a bručí jako medvěd, okamžitě si tímto projevem sjedná respekt všech okolo, kteří se dívají na jeho loveckou show s úžasem a s očičkama jako tenisáky. Lily je sportovkyně. Nejmenší a úplně nejslabší kočička brázdí dráhu kočičího běhacího kola k nelibosti sousedů hlavně v nočních hodinách s typickým pokřikem/pomňukem. Jurášek je extrémně rychlý nadaný sportovec, který zůstal kotětem se vším všudy, pořád by se tulil u své maminky. Samuel je osobní Budha, je to neustále se usmívající kocourek, absolutní pohodář,  každým coulem pacifista vyjadřující svou okouzlující  mimikou životní krédo klídek a pohoda, to je lahoda. Maya je řešitelka všech kočičích hlavolamů a rébusů. Do pár minut najde všechny pamlsky a pootvírá všechny otvory v rébusu nebo pošoupne políčky a pak se přijde ptát, no tak kde jsi? Já už to přeci dávno mám!  Prostě každá kočička je naprostý unikát a to úplně ve všem. 

Kočky jsou různých povah, stejně jako lidé a stejně jako oni, mají také své skryté vlohy, talenty a projevy, které je třeba objevovat a rozvíjet. 

Jedna kočička dokáže vydat až 100 různých zvuků a každá má svůj jedinečný otisk čumáčku, který je stejně jedinečný jako náš otisk prstu.