Nekupuj... Adoptuj!

O problematice množíren a důležitosti adopcí

Heslem "Nekupuj! Adoptuj!" se v současné době čím dál více plní sociální média. Stává se tak zejména z důvodu existence množíren a přeplněnosti útulků. Nakládání se zvířaty je komplexní společenský problém. Kromě aktivního týrání zvířat (myslivecké honitby, kožešinové farmy, množírny, zvířecí cirkusy, podmínky ve velkochovech masného průmyslu) existují situace, kdy my lidé neděláme nic a tím škodíme zcela jiným způsobem. Necháváme bezprizorně živořit na ulicích psy i kočky. Zvířata jsou tak utýrána k smrti hladem, začervením či zraněními. Útulky a organizace na záchranu zvířat dlouhodobě zápasí s nedostatkem volné kapacity k příjmu nových jedinců, což je situace, která se zhoršuje rok od roku kvůli stále většímu počtu nahlasovatelů, jenž volají o pomoc. Vše zhoršuje fakt, že řešení tohoto problému není plně zákonem podchyceno.

Ve snaze zabránit totální katastrofě na životech zvířat, propagují organizace a spolky adopce a kastrace jakožto hlavní nástroj v boji proti přemnožení koček a psů na ulici. 

Pro všechny, kteří máme své mazlíky doma je kastrace trochu děsivý pojem. Spousta z nás si kastrací svého zvířete prošla a myslím, že ji prožívala mnohem intenzivněji než mazlík. Kastrace je v současné době bohužel opravdu nejrychlejší východ z bludného kruhu.

Boom domácích mazlíčků

Pamatuji si dobu, kdy neměl psa nebo kočku skoro nikdo. V 90. letech přišel boom domácích mazlíčků. Od té doby má téměř každá rodina doma domácí zvířátko. S nárůstem poptávky se zvýšila nabídka. Zatímco dříve jsme našli v novinách dva nebo tři inzeráty o nově narozených štěňatech, dneska je bazoš.cz a jiné inzertní portály zaplaveny nabídkami štěňat! Většina je bez PP. Dříve jsem nerozuměla, proč by mělo být špatné vlastnit psa bez papírů a proč je to vůbec téma vhodné veřejné debaty. Jako většina jsem netušila o alarmujícím množství psů v útulcích a o existenci množíren. Přišlo mi, že všichni pejsci bez papírů byli počati přirozenou cestou a narodili se v normálním rodinném prostředí, kdy majitel má zkrátka fenku, kterou nechal jednou zabřeznout a štěňátka dává k odběru za cenu, kterou stojí jejich péče. Považovala jsem to za koloběh života podobně jako u lidí a neviděla jsem v tom žádnou čertovinu. Netušila jsem, že se s postupem času stává Česká republika po vzoru západu královstvím množíren orientovaných na systematické množení psů oblíbených a módních plemen jako je čivava, yorkšír, bišon a další za jediným účelem - účelem zisku.

Na webech a facebookových skupinách zabývajících se záchranou zvířat se zvyšuje netolerance a napětí vůči lidem, kteří si pořizují zvířata bez papíru, protože tím v drtivé většině případů podporují (ať už úmyslně nebo neúmyslně) množitele. 

Leckdy se debaty s takovými lidmi podobají podle mého názoru šikaně, kdy člověka, který se pochlubí fotkou štěněte bez papírů zavalí vlna nevraživosti a kritiky ze strany naprosté většiny členů facebookové skupiny nebo obecně uživatelů sociální sítě. Dotyčný většinou vůbec nerozumí, čím si zasloužil společenské odsouzení. Aktivisté ušli svou cestu v rámci záchrany zvířat a k získání vhledu do problematiky, někdo může být teprve na počátku této vlastní cesty.  I když se to může zdát druhé straně nemyslitelné (téma množíren je aktuálně čím dál více mediálně diskutované), stále se najdou lidé, kteří prostě NEVÍ. Nelze všechny majitele psů bez papíru házet do jednoho pytle a potenciálně je označovat za podporovatele množíren, protože leckdy může mít cesta k získání zvířete pozitivní pozadí. Může jít o skutečnou pomoc v nouzi. Z mého úhlu pohledu je potřeba mít i na paměti, že množírny se často vydávají za rodinné psí stanice a člověku není umožněno vidět podmínky skutečného chovu. Člověk, který si právě psa z prostředí množírny pořídil, o tom vůbec netuší. Nelze soudit člověka, který nedisponuje dostatkem vstupních informací, ale rozhodně můžeme udělat to, že mu je poskytneme. 

Místo nenávistných projevů vůči  majitelům psů a koček bez PP je mnohem efektivnější šířit povědomí o hrozbách a rizicích, které sebou množírny přinášejí.

Fungování množíren

Množírny velmi flexibilně reagují na poptávku po určitých plemenech. Dávají do nabídky své přírůstky na internetových inzertních portálech. Nikdy se majitelé nezmíní o tom, v jakých podmínkách se ve skutečnosti tito jedinci rodí. Často mají podváhu, jsou konstitučně menší než je standard plemene se slabší kostrou. Mohou mít záněty očních spojivek nebo jiné infekční onemocnění, mohou být přenašeči nebezpečných virů, mít nedostatečně vyvinuté orgány. Často jsou "podvýživené" z hlediska nedostatku vitamínů a minerálů a kvalitní stravy - což nemusí být na tělesné schránce na první pohled vidět. Zvířata z prostředí množíren nesou projevy zanedbání z důvodu nedostatku péče, fyzického vyčerpání matky, nekvalitního krmiva a otřesných podmínek chovu. Množitel vypráví příběh o své milované fence/kočce, která porodila mláďata. Zřídka ji však zájemci ukáže. Štěně/kotě předvádí v prostředí vlastního domu a může mít připraveno zinscenované místečko s pelíškem, miskami apod.. 

Množitelé vytváří uměle a zcela falešně dojem, že štěně nebo kotě vyrostlo v domácím prostředí, kde je vše je v pořádku. 

Štěně nebo kotě často nenavštívilo ŽÁDNÉHO veterináře, který by dle jeho zdravotního stavu prohlédl, o co se jedná. Zvíře není očkováno ani odčerveno a často je vydáváno za starší, než je jeho skutečný věk. Nečeká se na dokojení do veterinou doporučených tří měsíců věku a to z toho důvodu, aby se koloběh odchodu štěňat/koťat, dalšího zabřeznutí feny/kočky urychlil a maximalizoval se celkový zisk. Matky na vyčerpání organismu mohou zemřít ve velmi nízkém věku a štěňata, která rodí mohou mít různé vývojové vady. Obecně každý další vrh je fyzicky a psychicky oslabenější než předchozí. Pokud feně/kočce není dopřána aspoň dvouletá pauza mezi porody, dostatek kvalitního krmiva a péče, což v prostředí množíren není. Často mají majitelé mnoho fen a porody se tak mezi nimi točí. Pokud již fena/kočka z důvodu nádorů na mléčné liště, infekčního onemocnění, selhání organismu apod., přečerpáním nemůže dále rodit, stane se předmětem prodeje nebo možná i něčeho horšího. Celá situace je o to hrůzostrašnější, že KVS často zasahuje s časovým zpožděním, pokud vůbec k zásahu dojde. Vyžaduje očitá svědectví či konkrétní důkazy, které se velmi těžce získávají. Vše se totiž děje v přísném utajení a lidé, kteří na životech zvířat vydělávají, jsou tak obtížně dohledatelní. Zvířata zavírají v klecích ve sklepech nebo v jiných prostorách domu či jiného objektu, kde je možnost odhlučnění, aby nikdo nevěděl, že tam vyjí, štěkají. Jejich inzeráty upoutají pozornost nižší cenou. Nemusí zahrnovat popisek "bez průkazu původu." 

Do inzerátu množitelé nikdy nepopíší skutečný zdravotní stav zvířete a vyfotí ho z nejlepšího úhlu. 

Do inzerátu píší: "Rozkošná, drobná čivava, nekonfliktní, vhodná pro rodiny s dětmi...". Prostě normální inzerát, nehledejte nic neobvyklého. Štěňata/koťata nejsou pouze fyzicky poškozena, ale často mají narušenou i psychiku. Vzešla z matky vyděšené a vyčerpané, která se bojí lidí a je psychicky zlomená. Socializace k lidem je vzhledem k podmínkám chovu a masivnímu počtu štěňat/koťat (i několik vrhů současně) žádná nebo velmi slabá. Bývají bojácné, nedůvěřivé, submisivní až podřízené. Klepou se a čekají, že jim někdo ublíží. Zdá se, že i my, jako rodina, jsme jednou naletěli a pořídili si bišonka právě z takového prostředí. Byl drobný, veterinář odhadoval nižší věk a dle imunity, celkové kondice a masivnímu začervení v extrémně nízkém věku (tři měsíce) odhadoval, že přišel na svět ve špatných podmínkách. Byli jsme zhrozeni, protože vše na nás působilo u chovatelů dobrým dojmem. Nezaregistrovali jsme při návštěvách u nich nic podezřelého. Dnes se na to již dívám jinak a poté, co jsem se dostala trochu víc pod pokličku problematiky množíren, musím říct, že, varovné signály tam byly. Jen jsme je neviděli. Jednu chvíli to vypadalo, že to bišonek nezvládne. Stálo nás spoustu úsilí, aby vůbec jedl. Vypiplali jsme ho a zachránili mu život. Zůstala mu přirozená submisivita a závislost na člověku. Je s námi již krásných osm let a věříme, že spoustu jich má ještě před sebou.

JAK Z TOHO VEN - ADOPCE

Adopce má nezastupitelnou úlohu v udržitelnosti fungování útulků a všech organizací pro záchranu zvířat. Je to hlavní princip, na kterém závisí existence těchto organizací.  

Nepodporujme množírny. Pokud chcete konkrétní plemeno, kupujte vždy zvíře s  průkazem původu (PP). Je to v současné době jediná garance, že toto plemeno skutečně dostanete a že zvíře netrpělo v nelidských podmínkách. Pokud hledáte jakéhokoliv společníka bez nároku na status "VON", není lepší volba  nežli ADOPCE zvířete ze spolku nebo útulku. Adopce zvířete umožní zachránit hned dva životy. Vašeho  nově adoptovaného mazlíčka a toho, který zaujme jeho místo v útulku. Vedle fyzické adopce zvířete, existuje i adopce na dálku nebo tzv. virtuální adopce pro ty, kteří jsou ze zdravotních důvodů v útulku na dožití. Vhodná je pro zájemce, kteří si nemohou dovolit zvíře z důvodů jako je cestování, pracovní vytíženost, alergie, stáří, choroba, finanční situace, osobní důvody. Virtuální adopce je oboustranně výhodný projekt. Dává dobrý pocit virtuálnímu rodiči a snižuje náklady na provoz útulku. Virtuální rodič hradí zvířeti péči a krmivo měsíčně fixní částkou. V současnosti je trend sdružených virtuálních adopcí, kdy jedna rodina, kamarádky, firma, zájmová skupina, škola nebo jednoduše skupina lidí adoptují na dálku vybrané zvíře nebo několik zvířat. Větší zájem je o adopci psů než koček. Spolky na záchranu psů mají u nás delší tradici a početně převažují. 

V České republice je pes co do důležitosti a hodnoty postaven  před kočku. Je to škoda.

Toto vnímání se pozvolna mění a výchozí pozice bezprizorního psa a kočky se vyrovnávají. Mít kočku je výhodnější pro čím dál větší skupiny lidí kvůli modernímu životnímu stylu, dlouhé pracovní době, cestování a nedostatku času. Kočka si vystačí i sama, nevyžaduje tolik pozornosti jako pes, nemusí se venčit, což je pro mnohé výrazné plus. Vypadá to, že do moderního způsobu života se hodí kočka mnohem více nežli pes. V Británii kočka jakožto domácí mazlíček slaví takový úspěch, že se vyšplhala na žebříčku oblíbenosti domácích mazlíčků před psa.

Aby se situace v útulcích kapacitně nezhoršovala, mnoho dobrovolníků a záchranářů se srdcem na správném místě a vůlí pomáhat, vytváří vlastní projekty pomoci - může jít o spolky, občanská sdružení, fb skupiny, dočaskáře, dobrovolníky pořádající charitativní bazary nebo dražby a aktivisty, kteří zakládají vlastní soukromé rodinné azyly pro opuštěná zvířata na svém pozemku, kde se zvířatům věnují bez nároku na honorář ve svém volném čase. I ti hledají adoptivní rodiny pro zvířata ve své péči. Stále více lidí věnuje úsilí a čas, pro záchranu života těch, v nichž druzí nevidí žádnou hodnotu. Hodnota živé bytosti spočívá v tom, že je ŽIVÁ. Některým lidem toto vnímání chybí. Postrádají pokoru a respekt. Od zvířat se právě těmto vlastnostem můžeme učit. 

Množírny jsou jen dalším z mnoha projevů nedostatečné pokory člověka k životu obecně. Testování na zvířatech, kožešinové farmy,  nehumánní zacházení ve velkochovech, psí zápasy, neekologické přístupy, zvyšování skleníkových plynů, neúměrné zvyšování plastových odpadů, lov ohrožených druhů, myslivecké honitby za účelem zábavy... 

To vše by měla být již minulost.  Je na každém, zda v ní bude žít nebo najde odvahu vystoupit a nechat ji za sebou jako něco, co již dávno ztratilo z morálního pohledu platnost...