Ochrana nebo svoboda? 

Ještě před třiceti lety byl v kočičím světě jednotný názor na to, jak by se kočka měla chovat. Prostě nijak, měla za úkol lovit myši a občas dostala jako protislužbu jídlo. 

V kočkařském světě se teprve nedávno objevila nová skupina lidí agitujících za práva koček tak, jak je dosud nikdo nedefinoval. Tato skupina, říkejme jí pracovně Bytová, je skupina kočkařů preferujících chov koček uvnitř. Bojuje za práva koček na vlně přesvědčení, že krajina pro kočky již není přírodou, kterou dříve obývaly a kterou potřebují ke svobodnému a kvalitnímu životu. Vlivem urbanizace, modernizace a industrializace se ráz krajiny změnil natolik, že je pro kočku pobyt venku minovým polem. Je jen otázka času, kdy ve vzniklých urbánních prostorech plných smogu, štěkajících psů s nevybitou energií a nevlídných spěchajících lidí šlápne na svou minu. Proto Bytoví volí pro kočku život, který ji umožní ŽÍT A PŘEŽÍT za cenu ztráty svobody. Volí uzavření do prostoru domu nebo bytu. 

Je to rozhodně revoluční představa pro spoustu starších lidí, jenž chápou kočku především jako myšilovku.  Babičky a dědečkové, kteří kočky mívali u domečku,  jejich děti a děti jejich dětí představují druhý tábor, konzervativní, tradiční, říkejme jim třeba Venkovní. Preferují chov koček volně venku.

Na ostří nože! 

Kočkaři Bytoví a kočkaři Venkovní vytvořili dva nesmiřitelné tábory, které spolu vedou spor doslova na ostří nože. Každý tábor má opačný pohled na správný chov kočky domácí. Zatímco kočka v bytě je vnímána první skupinou jako vězeň, kde svoboda začíná přesně za prahem domu, druhá skupina je přesvědčená, že venkovní prostor pro kočku nepředstavuje svobodu, ale dříve či později jistou smrt. Proto ji chrání stěnami. Z toho lze vydedukovat, že pro majitele, jenž kočku chovají bez přístupu ven, je kočka živá více než kočka "svobodná." Pro druhou skupinu, která chová kočky venku, je kočka svobodná více nežli živá. 

"Nedělejte z kočky kytku ze skleníku!"

"Vaše kočka chce být venku, lovit! Je to její právo a vy jí trápíte. Co je to za život mezi čtyřmi stěnami pro kočku? Kočka je šelma, ne mazlítko do postele! Nebuďte sobečtí, to není život pro kočku. Kočku držíte v zajetí, děláte z ní, co není, žijí vám déle, ale naše si aspoň užijí!"  Znějí výtky z úst vesničanů.

Skupina bytových chovatelů, k nimž se řadí i záchranáři, útulky a dočaskáři, odpovídá: 

Kočka je pro Vás dobrá jen na myšilov, o kočky se nestaráte, nechráníte kočky před mysliveckou střelbou, pouštíte je na silnice a divíte se, že umírají na sražení. Litujete pak jen sami sebe a pořizujete hned novou. Vymlouváte se na svobodu, abyste se o kočku nemuseli řádně starat. 

Útulky argumentují často vlastními zkušenostmi: Vaše kočky končí v našich rukách. Nechtěná koťata pipláme, sraženým se snažíme dát druhou šanci."

Venkovní volají své obhajoby: "Doma ji neudržím. Trápí se. Nemohu změnit její náturu!"

Bytoví se hájí také: "Žiji u silnice! Nikdy ji neohrozím, její život je více než její svoboda. Źivot v bezpečí je priorita. Když ji miluješ, chráníš ji a nevystavuješ rizikům."

Kdo jste vy? Chcete kočku chránit nebo jí dát svobodu? A co když je všechno ještě trochu jinak. Jen je těžké to přijmout? 

Když kočka stojí jen dvě misky - misku vody a misku barevných granulí

Třecí plochou mezi oběma tábory představuje fakt, že ve skupině Venkovních se pohybuje  množina lidí, která se neštítí starých zažitých praktik, kdy namísto kastrace koťata raději topí, dávají na podpal do kotlů, vyváží daleko od matek, ačkoliv jsou všechny tyto činnosti protizákonné. Koťata musí zůstat u matky do ukončeného 12. týdne.  V současné době je trend umělého odtrhávání mláďat od matek v 4.-6. týdnu, sotva se sama postaví na nohy, a to za účelem zbavit se co nejrychleji zodpovědnosti a  finanční zátěže, kterou krmení koťat představuje. Koťata jdou do "dobrých rukou" bez záruky péče, nesocializovaná, bez záruky zdraví, ve většině případů je nikdy neviděl veterinář.  Za dva měsíce mají majitelé v reprodukční sezóně další vrh. Topení je dle Zákona na ochranu zvířat proti týrání protizákonné a hrozí za něj finanční sankce i odnětí svobody, přesto se topení na českých vesnicích stále provozuje. Je to předávaná tradice. O tradicích často nejsme schopni kriticky přemýšlet. Podívat se na ně seshora.

Zdaleka ne všichni, ale přesto spousta Venkovních patří to skupiny "majitelů", pro které jsou kočky jen myšilovky. Nemusí se s nimi chodit k veterináři. Umírají pod koly aut, nemocné, začervené. V této množině, kde se pohybují "majitelé koček nejhrubšího zrna", kočka stojí jen misku vody a barevných granulí, pokud tedy vůbec to. Kočka se jeví jako spotřební zboží. Plevel - tedy nestojí za účast nebo větší finanční investici. Taková svoboda se zdá dost nesvobodná a na houby. Užívali byste si ji být kočkou?

Svoboda znamená kočce koťata nechat. Když mrzne, dopřát jí teplého pelíšku a nasytit jí. Když je nemocná, dopřát jí léčbu, aby mohla svobodně běhat a radovat se ze života. Svoboda kočky není rezignace na její existenci.

Oproti Venkovním ani Bytoví nejsou svatoušci. Najde se zde bublina těch, kteří nerozumí tomu, že otevřené okno je výzva ke skoku. Kočky pouští svévolně na nezajištěná okna a vysvětlují to obligátní formulkou: "Nikdy neskočila!" Ve vysokých patrech paneláků buď pád nepřežije, nebo si zláme kosti. Někteří drží kočku za zdmi bez dostatečné péče a interakce. Do této bubliny také patří ti, kteří odmítají přijmout kočku jako kočkovitou šelmu a dělají z ní okenní dekoraci nebo mazlící polštářek, hračku pro děti. Také gaučoví množitelé se zde najdou. Další množinou jsou stěžovatelé, kteří mají připraven záložní plán v případě zlobení, trhání tapety, vyměšování mimo kočičí toaletu, sekání dětí, údajné žárlivosti. V takových případech se kočky nemilosrdně zbavují, jak jen to jde. Někteří Bytoví se snaží kočku zlomit k jejich vlastním pravidlům a životnímu stylu. Znám majitele koček, kteří žijí ve městě a svou kočku bezostyšně pouští ven na ulici do spleti silnic a nástrah, což je daleko nebezpečnější prostředí pro kočku než venkov.

Nic není černobílé. V obou táborech se najdou bubliny zodpovědných lidí, kteří mají otevřenou mysl i srdce... 

Je hodně lidí v táboře Venkovních kteří chovají kočku s náležitou péčí a láskou. Spousta koček ve městě je šťastných v domech nebo bytech se svými milujícími lidmi. Zde si plně užívají komfortu a pocitu bezpečí. Ven by je nikdo nedostal, i kdyby měly otevřené dveře.

Proč to nejde jinak? 

Bytoví i Venkovní jsou různorodé skupiny.  Ale jsou tvořeny pořád  "jen" lidmi

To bude ta hlavní potíž. Byla jsem svědkem topení jako malá. Viděla jsem hrůzné situace, co se koťátkům odloučeným od matek děje. Byla jsem konsternovaná, jak může někdo postřelit kočku jen proto, že mu vešla do zahrady. Viděla jsem, co dokáže odloučená lokalita - osada - kde kočky přežívají vychrtlé a shrbené ve strachu před lidmi...

Také jsem viděla, jak vypadá týrání koček za zavřenými dveřmi bytu. Viděla jsem, co dokáže napáchat na kočkách pár bytových množitelů. Viděla jsem zlomenou kočku rezignovanou na život v městském bytě a kočky přejeté auty kousek od domů majitelů, protože chodily ven.

Na jedné straně je vinna naše česká kultura, která ke kočce nebyla vlídná. Vztah mezi člověkem a kočkou byl postaven na její užitné hodnotě, která pozbyla platnost.

Kráva dávala mléko, pes hlídal, kočka lovila myši, kůň tahal dřevo. Každý byl potřebný a za to byl ceněn. Veterinární péče a kastrace neexistovaly. Dnes kočičí lov myší nahrazují pasti nebo jed. 

Problém je, že Venkovní často žijí ve vztahu ke kočce v odkazu minulosti, avšak sami se sytí všemi výdobytky moderní doby jako jsou auta, infrastruktura, dovolené, zdravotnictví, nákupy v obchodních centrech. Už nejsou ochotni vnímat, že svět se posunul i pro zvířata, pro kočku... Nejsou schopni vnímat existenci veterinární péče či kvalitního krmiva. Jakým dílem je to pohodlnost, nedostatek empatie, lenost nebo zažitý stereotyp a nezájem? Netuším. Dost možná kombinace všeho.

Oproti tomu se Bytoví sice vymanili z kulturní představy kočky coby veselé a vitální myšilovky s koťátky z obrázku Josefa Lady, ale také často stojí na pomezí toho, co jsou ochotni pro kočku udělat a co už ne. Většina odsuzuje topení, ne-péči nebo pobíhání koček bezprizorně venku. Mnozí udělali krok vpřed, ale zároveň se zastavili na kočičím přechodu, kde kočky mňoukají zelenou, ale oni stojí. Neví, jak přejít na druhou stranu.

Jak to vypadá, když majitel stojí na křižovatce cest vedoucích ke kočce, ale neví kudy? Může to vypadat různě. Byla jsem například svědkem stání na kočičím přechodu v jedné rodině, která měla zájem o adopci. Jejich kočka měla své misky a pelech vedle svého záchodu, pěkně seřazené na metru čtverečním v temném rohu předsíně přesně ve stylu: "Tady je tvé místo!" Vlastně stačila už jen bouda. Měla teplo a veterinární péči, ale majitelé chodili domů znavení po dvanácti hodinách, nevěnovali jí pozornost. Celé dny žádný pohyb, žádný vzduch, žádná síť, žádný kamarád. Samota. Nudila se. Nikoho neměla. Čekala na zájem. Začala mít problémy s chováním.

Není to o moc jiné než typický venkovní chovatel až na to, že tuto kočku nesrazí auto a neumře na kočičí mor. Spíš na nudu.

Bytoví často mají jednu kočku a diví se, že jen spí a tloustne. Nejsou ochotni přijmout fakt, že potřebuje kamaráda, protože "nemají kam dát druhý záchod." Oproti tomu Venkovní často nemají žádný přehled o tom, jak jejich kočka žije, co dělá, kde se krmí.

Bytoví zahrnují bublinu stěžovatelů, kteří si stěžují co  kočka dělá nebo nedělá a Venkovní často ani neví, že kočku mají, než ji najdou přejetou za vraty.

ŘEŠENÍ EXISTUJE

Na facebookových skupinách zaměřených na kočky se čím dál tím více vyostřují debaty na téma, jak chovat kočku. Za kastrace a dobrou péči bojují všechny kočičí útulky, protože výsledky množení a ne-péče mají denně v rukou. Alergie na množitele, kterým se dnes neřekne jinak, než hanlivě "množky", je vysoce nakažlivá ve všech facebookových skupinách. Funguje jako lavina, která sebou strhne všechno a  všechny, možná i ty Venkovní, kteří by chápat chtěli. Útulky a depozita jsou vysvětlováním  natolik unavení a rezignovaní, že k argumentaci používají nejtěžší kalibry: "Hlavně se nemnožte Vy jako množíte Vaši kočku, to by bylo blbých lidí na světě!"

Řešení existuje, ale není ve vulgárních projevech jednoho nebo druhého tábora. Jakékoliv napadání rozštěpuje propast a oddaluje porozumění tomu, co je vlastně pro kočku od pradávna nejdůležitější. Je to pocit bezpečí, zázemí, dostatek potravy, bezpečný odchov potomků, pomoc v případě nemoci či zranění.

Kočka potřebuje, abychom se k ní postavili ne zády, ani bokem, ale ČELEM. Abychom si jí vůbec všimli a přijali za ní odpovědnost jako za domestikované zvíře, které bez nás nepřežije

Smutné je, že spoustě lidem je kočka jedno. Je obrovská skupina Venkovních, kterým u domu pobíhá jejich kočka, ale přesto dělají, že není jejich. Jejich kočka se jich netýká. Je jim zcela a upřímně jedno, protože nemají se svou kočkou žádný vztah, nepotřebují ji k životu. Možná jí ani netolerují na svém pozemku.

JAK UDĚLAT, ABY KOČKA BYLA SVOBODNÁ A ŽIVÁ?

Kdo přemýšlí o kočce, řešení vymyslí. Problém je, že na kočku se nemyslí.

ŘEŠENÍ JE V KOMPROMISU. BYTOVÁ I VENKOVNÍ KOČKA POTŘEBUJE ÚPRAVU PROSTORU. TAK, ABY BYTOVÉ UMOŽNIL BÝT VÍCE KOČKOU A VENKOVNÍ NABÍDL OCHRANU

Bytová kočka potřebuje rozhodně více pohybu, než si majitelé možná připustí. Potřebuje více zábavy, pravidelný čerstvý vzduch, pobyt na zasíťovaném okně, balkoně, aby mohla lovit létající hmyz. Lov je velice důležitá činnost pro každou kočkovitou šelmu. Bytová kočka dále potřebuje rituály, kočičí trávu, interaktivní hračky, kvalitní stravu, kočičího kamaráda, veterinární péči a každodenní kontakt se svými lidmi. Pak je SPOKOJENÁ.

Venkovní kočka potřebuje opravdové zázemí, teplo, kastraci, kvalitní krmivo, pravidelné odparazitování a prohlídky na veterině. V případě úrazu potřebuje okamžité ošetření. Samotnou kapitolou je zabezpečení prostoru - to může být speciální plot, sítě, voliéra. Potřebuje ke svobodě zodpovědný přístup, což může zahrnovat pobyt s kočkou na zahrádce, kšírky nebo časování, kdy je bezpečné, aby dvířka kočku pustily ven. Specifickou skupinou venkovních koček jsou plaché a díky tomu na teritorium vázané kočky. Ty nemohou být chovány uvnitř! I pro ty je důležitá z hlediska bezpečnosti lokalita. Jsou místa, která jsou pro venkovní kočku rájem, kde jí nic nehrozí a jsou místa, která jsou pro kočku učiněným peklem. Tím nemyslím jen blízkou infrastrukturu, ale také myslivce, lovecké psy nebo nevraživé sousedy, kteří nesnáší kočky.

Přijetí zodpovědnosti za to, co jsme k sobě připoutali, je jediné řešení. Kočky potřebují naši větší účast na jejich životě, než jsme možná ochotni si jako lidé si připustit. 

Potřebují otevřenou mysl i srdce v dnešním rychle tepajícím ultramoderním světě, kde nepřestávají jezdit auta, myslivci střílet, silnice se stavět, lidi pospíchat...