Výchova zvířat u nás aneb          "Ta mrcha mi to dělá naschvál!"

24.06.2019

" Tak jsem ji jednu dal..." 

"Vždyť o nic nejde..." 

"Neměl si dovolovat... " 

"Neměla to dělat... "

"Musím ukázat hranice..." 


Ve vztahu můžeme přijít o tu nejcennější ingredienci. Totiž o důvěru. Ta má specifickou vlastnost. Těžce se nabývá a lehce pozbývá

Kde si stojíme s výchovou domácích zvířat u nás? 

Často se mylně domníváme, že trestáním zvířat docílíme POZITIVNÍ ZMĚNY v jejich chování. Z negativního přístupu, který neguje jejich potřeby, však pozitivní výsledek nevytřískáme. Naopak celou situaci zhoršíme. Přijdeme o tu nejcennější ingredienci vztahu mezi námi a naším mazlíčkem - o důvěru. Ta má zvláštní vlastnost. Velmi těžce se nabývá a lehce pozbývá. U koček to platí dvojnásob. Trestající, agresivní, mentorské a invazivní metody výchovy se neuchytily ani u nás coby dětí, naopak v nás vyvolaly pocit bezmoci.  Každá čistá bytost, což malé děti a zvířata jsou, vnímají křik, kárání, fyzické tresty jako křivdu na lásce. Rány po takových křivdách jsou velmi hluboké. Dlouho si je děti i zvířata pamatují. 

Měla jsem pár koček, které prošly psychickým týráním nebo fyzickým zanedbáním a určilo to jejich přístup k mnoha dalším zážitkům. Nikdy jsem je nevinila za to, že reagují neadekvátním způsobem nebo dělají věci, které mi přidělávají práci. Snažila jsem se jim odpovídat porozuměním, soucitem, vedením a klidem. Dnes tolik propagovaná pozitivní výchova v rodičovství i chovatelských kruzích, kde má hlavní slovo pozitivní motivace, není vlastně nic jiného než nahrazení učení strachem, učením láskou a porozuměním. 

Pouze mírumilovné metody mohou posílit vzájemnou důvěru. Všechno ostatní hází náš vztah do odpadkového koše.

Trestáním zvíře mateme a "ztrácíme". Pozitivní motivací ho "získáváme" a posilujeme.

Pozitivní odezvou zvyšujeme zvířeti sebejistotu a orientaci ohledně toho, co po něm chceme. Když něco udělá dobře, dáme pamlsek, pohlazení. Když neudělá, oč ho žádáme, pamlsek není. Není ale ani hulákání, dožadování se vysvětlení, tahání za kožní řasu nebo arogantně vztyčené prsty "TY TY TY", "FUJ" a podobné slovní libůstky, do jejichž podání vkládáme značnou důležitost a ke kterým se tak rádi uchylujeme.

Podezřele často se setkávám s názory typu:"KOČKA TO DĚLÁ NASCHVÁL!"


ČŮRÁ DO POSTELE NASCHVÁL. MŇOUKÁ NASCHVÁL. SKÁČE NA LINKU NASCHVÁL. CHODÍ K MALÉMU DO POSTELE NASCHVÁL. ÚTOČÍ NASCHVÁL. KÁLÍ DO PRÁDLA NASCHVÁL. 


Nejzajímavější na těchto prohlášeních je ale fakt, že za nimi nikdy není otazník. Vždy je tam tečka. prostá oznamovací věta. Proč? Protože není potřeba. Majitelé si odpovědí sami. "Protože to dělá naschvál." A je rázem PO DIAGNÓZE A PO ŘEŠENÍ. Když se ptám, jak danou situaci řeší, nestačím se divit, že se stále v dnešní době sahá k dříve klasickým výchovným metodám cukru a biče - tedy stále je trendy HUBOVÁNÍ, KŘIK ČI ZVYŠOVÁNÍ HLASU, TREST BITÍ PO ZADKU NEBO ZÁDECH, ODDĚLENÍ KOČKY NA SAMOTKU, AŤ SE STYDÍ, TAHÁNÍ ZA KOŽNÍ ŘASU, SHAZOVÁNÍ Z VÝŠKY, KÁRÁNÍ SE ZDVIŽENÝM PRSTEM. Když se ptám, jak kočka reagovala, za svůj postup se majitelé pochválí. Mělo to okamžitý efekt. 

Kočka toho hned nechala                                                    PŘÍČINA NEZNÁMÁ

• Kočka se šla schovat                                                            DŮSLEDEK STRACHU
• Kočka si netroufla to udělat pár dní                                     NULOVÉ ŘEŠENÍ

Samé výchovné triumfy. Marně vysvětluji, že kočka není záludný tvor, který dělá věci naschvál, aby člověka naštval. Protože kočka z našeho naštvání opravdu netěží. Zaráží mě, jak je ve společnosti utkvělá představa kočky coby záškodníka, který dělá věci vždy po svém a naschvál lidem. Když se tento zažitý obraz snažím vyvrátit, často se někteří podivují, protože nechápou, proč by to jinak přeci proboha dělala? Lidé dívající se na kočku touto optikou si neuvědomují, že kočku opravdu nebaví kálet mimo záchod, nebaví ji mňoukat za dveřmi a nebaví jí útočit na druhé. Nic z toho není její přirozeností a není to pro ni zábavou. Baví ji lovit, hrabat v písku a mazlit se. Být v pohodě.

Kočka neumí "myslet" myšlenkový pochod "naschvál". V tom ji přeceňujeme.

Kočka má jednodušší myšlenkové strategie. Toto je doména nás lidí. BOHUŽEL. My si děláme navzájem naschvál rádi. Kočky neumí myslet amorálně. Jsou v tom stejně nevinné a čisté jako malé děti. Kočka má jen problém, na který poukazuje, čeká od nás řešení. Ne zametení pod koberec! V českých domácnostech se často dočká ODSOUZENÍ A NELÁSKY.  Přitom se vždy jedná o zdravotní problém, ať už ve fyzické či psychické rovině. Může být začervená, mít průjem, močové kameny, struvity, může být šikanovaná ze strany jiných koček (šikany u kočičích toalet jsou v neharmonických smečkách běžné), může jí nevyhovovat písek, dispozice záchodu, může se cítit opomíjená, stresovaná změnami. Je s podivem, že žádná z těchto variant majitele  koček často ani nenapadne, protože "TA NAŠE MRCHA TO DĚLÁ NASCHVÁL."

Prošla jsem si s kočkami mnoha fyzickými a psychickými problémy - od akutních stavů, smrtelných diagnóz po zlomené duše a VÍM, že vše, co kočky v těchto stavech dělaly, mělo svůj důvod a své řešení. Na některé diagnózy by se nikdy nepřišlo, kdybych si tenkrát řekla, že to "dělají naschvál." Nebyla by pro ně naděje. Když otevřeme srdce, je to časově, finančně a emočně náročnější než mávnutí rukou, ale stojí to za to! 

V době, kdy pozitivní výcvik byl imaginárním pojmem, jsem jako pejskař udělala spoustu chovatelských chyb a výsledkem byla částečná nedůvěra mého pejska, kterou jsem postupně zpětně napravovala...  Už to nikdy nemohu vzít zpět.. 

Každé zvíře si zaslouží empatický a laskavý přístup s absolutní důvěrou a láskou bez podmínek

Četla jsem, že kočky mají mentalitu tříletého dítěte a jsou vysoce senzitivní. Jejich emoční inteligence je vysoká. Mají výborný sluch, takže když na ně zakřičíte, dostáváte je rychle do  nekomfortní zóny. Vzpomeňte, kdy jsme byli malí a káraní za chyby a nedostatečnost. Co to v nás zanechalo? "Napravilo" nás to? Ne, protože nebylo třeba nápravy, ale řešení ve formě lásky a porozumění... 

Kočky i psi mají city jako my a já bych byla šťastná, kdyby tento článek změnil byť jen přístup jednoho čtenáře ke své domácí kočce nebo pejskovi takovým způsobem, aby ji pomohl v nesnázích,  nikdy agresivně nehuboval a nevztáhl na ni ruku. 

Jak na pozitivní výchovu zde: